Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

"Syrovina"

Pondělí v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj zelený muž se stal marodem. A jak to u chlapů bývá, samozřejmě umíral, takže ležel v obýváku na gauči zarovnaný peřinou a polštáři a potil se. Na mě přešla starost o něj (bylinkové čaje a sirupy) a o fenu (krmení, venčení). Venku ale nastalo psí počasí - pravý sychravý podzim a ve vzduchu se dalo vycítit blízký nástup zimy.
Setmělo se, můj muž usnul a fena si jemně štěkla, že chce pustit na zahradu - ještě že ji máme takhle slušně vychovanou a já s ní nemusím chodit v takovém počasí ven. Vypustila jsem fenu a zavřela dveře na zahradu.
Asi po půl hodině jsem ze zahrady uslyšela štěkání. Ne takové co říkalo "pusť mě domů", ale regulérní hlášení "něco tu mám". Co by v té zahradě asi tak mohla mít? Beztak tam jen proběhla kočka, pomyslela jsem si. Otevřela jsem dveře, venku se počasí tvářilo stále hrozněji a ve tmě jsem fenu ani neviděla.
"Šikulka!" zařvala jsem do tmy ve směru štěkání. "Ke mě! Honem pojď!"
Štěkání se sice na chvíli odmlčelo, ale za chvíli se ozvalo znovu ze stejného místa.
Dala jsem opět povel, tentokrát s větším důrazem. Přece nepůjdu do té syroviny venku!
Štěkání ustalo a za chvilku jsem slyšela tlapky směřující k domu. Fena rychle proběhla kolem mě a než jsem stačila zavřít dveře na zahradu, už si to cupitala do obýváku, takže jsem zahlédla jen její ocas spokojeně kmitající ze strany na stranu.
Než jsem dorazila do obýváku i já, zaslechla jsem manželův vylekaný hlas: "Myško, tady je ježek!"
Vrazila jsem do obýváku. Manžel seděl polekaně v peřinách na gauči, naproti němu seděla fena čekající na pochvalu a mezi nimi v klubíčku ježek.
Fena prostě na zahradě hlásila ježka, a když jsem se neuráčila jít za ní, aportovala ho páníčkovi. Ten zrovna spal a fena pustila pichlavého ježka z mordy přímo na pánovu hlavu.
Co mi zbývalo! Vzala jsem ježka a odnesla ho v dešti a zimě za zahradu. Tomu sychravému počasí jsem se ten den nevyhla!
 

Souznění

3. prosince 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Manželův kamarád - myslivec a myslivecký psovod - má ohaře. Skvěle vycvičeného! Ve srovnání s ním je naše fena neukázněná, temperamentní a tvrdohlavá, ale ten pes se chová jako prodloužená ruka a mysl svého pána. A tak by to ideálně mělo vypadat.
Jednou se sešli s mým zeleným mužem na honě. Počasí se ten den moc nevyvedlo, takže výřad ukončovali na kost promočení a zablácení do půl těla. Psi zablácení celí.
Po honě se tenhle manželův kamarád potřeboval zastavit v obchodě. Když se vrátil z nákupu, řekl manželovi: "Všichni tam na mě tak blbě zírali! To jsem tak hrozně zasranej?"
Můj muž si ho prohlédl a hned mu to došlo. "O to snad ani nešlo. Ale celou dobu si vedeš na řemeni psa!"
I takové může být životní souznění pána se psem. Když ho dobře vychováte, následuje vás kamkoliv. A ani si toho nevšimnete!

Rekonstrukce

26. listopadu 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Náš dům přímo životně potřeboval rekonstrukci. Velkou! Koupelny, odpady, elektřina, podlahy, topení, příčky,... Ale znáte to. Buď zrovna nejsou peníze, nebo peníze jsou a každý "pracant" si myslí, že vás finančně pěkně natáhne. Naštěstí jsme asi po dvou letech našli firmičku, se kterou jsme si rozuměli s prací, časovým horizontem i cenovou nabídkou. Dohodli jsme se také, že se po dobu rekonstrukce vystěhujeme a necháme jim volný prostor s tím, že do domu denně zajedeme, zkontrolujeme práci a případně dohodneme změny.
Termín rekonstrukce se blížil, takže jsem sbalila kufry a snažila se z míst vysloveně se týkajících prací odklidit všechny věci, co by mohly přijít k úrazu.
"Broučku," řekla jsem svému myslivci, když jsem stála v chodbě a koukala na stěny, "neměl bys sundat ty trofeje?"
Můj zelený muž se na chvíli zamyslel a pak namítl: "Ne, vždyť těhle stěn se rekonstrukce netýká a zedníci prý pracují čistě."
OK, jsou to jeho trofeje.
A jak to vypadalo po několikatýdenní rekonstrukci? Chlapi makali rychle a poctivě, jen čistou práci bych si představovala jinak. Prach a suť jsme měli úplně všude v místnostech i na nábytku. A trofeje? Šedé srnčí parůžky, prošedivělá deka na zdi a nejhůř to odnesla vypreparovaná hlava divočáka. To prase zbělelo, jako by zažilo apokalypsu!
Naštěstí jsem prozíravě měla objednanou úklidovou firmu. Tuhle hrůzu bych uklízet nechtěla!
 


Kačky dobře slyší

19. listopadu 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
S mým myslivcem a fenou jsme v sobotu večer vyrazili na tah na kachny. Nemělo to být nic velkého, tak dvacet až čtyřicet kachen na dvou říčkách. První říčku jsme prošli, něco se slovilo a několik kachen odletělo. Na druhé říčce jsme se rozestoupili a čekali do setmění, až se tam kachny stáhnou. Naše místo určil hospodář hned na začátek celého pruhu říčky, kde měli kachny krmeliště. Ještě před rozestoupením na naše určená místa nás hospodář poučoval: "Buďte opatrní, nestřílejte nízko a chovejte se tiše. Kačky dobře slyší."
Schovali jsme se pod stromy a tiše čekali na nálet kachen. Dívali jsme se po okolí a po obloze a měli nastražené uši, abychom slyšeli kvákání letících kachen.
Asi dvacet metrů od našeho stanoviště se nacházel obrovský umělý násep. Jak tak koukám a poslouchám, najednou jsem uviděla na tom náspu cosi reflexně růžovo-oranžového. Dloubla jsem do svého muže. "Podívej," šeptala jsem, "co to tam dělá?"
Můj myslivec ostřil a než doostřil z toho "cosi" se vyklubala nějaká paní na kole v reflexní růžovo-oranžové bundě.
Vyšli jsme z pod stromů, aby si nás paní všimla a co nejdřív zmizela pryč, protože jsme si mysleli, že je natolik inteligentní, aby pochopila, že na daném místě v daný čas nemá co dělat.
Paní na vrcholu náspu slezla z kola a vůbec ji nezajímalo, že tam stojíme dvacet metrů od ní a kroutíme hlavami.
"Jako chápeš to?" řekla jsem svému muži potichu, ale snažila jsem se, aby se můj hlas donesl k nečekané ostře viditelné návštěvnici.
Zabralo to. Paní nás konečně zaregistrovala. Chvíli se rozhlížela a pak na nás zahulákala: "Tady je jako nějaká honitba?"
Obrátila jsem oči v sloup: "Jo, tady se dneska střílí."
"Tak to já jdu kousek dál," houkla paní.
"Buďte tak hodná!" zavrčel můj myslivec.
V praxi to ale vypadalo tak, že paní nechala kolo na náspu a zalezla za něj, kde, jak jsme později zjistili, trhala nějaké kytky. Takže kachny, které přeslechly její hulákání, nemohly nepostřehnout její úžasnou reflexní růžovo-oranžovou bundu, která se na silnici určitě neztratí, ale u myslivců je absolutně neefektivní.
Samozřejmě jsme měli po kachnách. Děkujeme bylinkářky a květinářky za to, že jste vidět. Úžasný

Duchové

12. listopadu 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
"Kdysi jsi mi slíbil muflony," vybafla jsem jednou na svého myslivce. "Muflony ve volné přírodě jsem ještě nikdy neviděla."
A jelikož se mufloni v manželově honitbě nevyskytují, zvedl telefon a zavolal kamarádovi z jiné honitby.
"Ale jasně," sdělil muži jeho zelený bratr, "zrovna včera jsem jim zakrmil, tak běž se ženou na moji kazatelnu a pokochejte se."
Tak jsme si k večeru sedli v lese a manžel mi vysvětloval: "Musíš být úplně zticha a nehýbat se. Muflony neuslyšíš přicházet, jsou jako duchové, a když tě postřehne vodící ovce, sykne a celé stádo se vypaří."
Potichu jsme sledovali les z kazatelny. Najednou jsem zachytila pohyb. Ke krmelišti se opatrně přibližovala daněla s dančetem. Chvíli se tam zdržely, a pak se šly podívat zase jinam.
Super! Daňky ve volné přírodě jsem taky ještě neviděla!
Začalo se pomalu stmívat. Čas od času jsme prohlédli les dalekohledem, ale nic jsme neviděli. Vypadalo to, že odjedeme domů bez muflonů. Můj myslivec ještě jednou prohlédl okolí: "Jsou tam! Na krmelišti! Dělej hodně pomalé pohyby a zkus to, když se ovce zrovna nedívá."
Byli tam! Dva mufloni a jedna muflonka. Zdrželi se asi deset minut a jak tiše přišli, tak tiše odešli. Krásný zážitek!
Řekli jsme si, že několik minut počkáme a pojedeme domů. Pak se můj myslivec rozhlédl dalekohledem po okolí, abychom cestou z kazatelny nezradili žádné zvíře, které by mělo namířeno ke krmelišti. Začal do mě dloubat loktem: "Podívej se na krmeliště! Ale opatrně!"
Zírám do dalekohledu. Na krmelišti se najednou objevilo velké stádo muflonů, mohlo jich být tak třicet. Můj myslivec mi ukázal starou vodící ovci, která pořád dávala pozor.
Jakmile se stádečko cítilo bezpečně, rozvolnilo mravy. Muflončata pobékávala, lomozila v roští, prostě úplný ovčín!
"Tomuhle říkáš duchové, jo?" ironicky jsem se ušklíbla na manžela a užasle dál sledovala dění na krmelišti.
Po pár minutách vodící ovce sykla, stádo utichlo a disciplinovaně odcházelo z krmeliště dál do lesa.
Seděli jsme s mužem v kazatelně ohromení zážitkem.
Cestou domů jsme v autě probírali, co jsme viděli. Můj myslivec stále nevycházel z údivu: "Tolik muflonů pohromadě jsem za celou dobu, co dělám myslivost, ještě neviděl!"

Kachna a myslivci

5. listopadu 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Podzim - čas kachen! A tak nás, mě a fenu, vytáhl můj myslivec na tah na kachny. Už začátek vypadal slibně. Jen jsme se přiblížili k říčce, psi okamžitě pracovali, každou chvíli se ozývalo oznamující "Kachny!" a střílelo se a střílelo.
Když jsme zvedli všechny kachny z říčky a střelba ustala, vydala jsem se s fenou kus dál po říčce, jestli tam myslivci nemají nějakou dohledávku. Nešla jsem zbytečně. Dva chlapi prohledávali porost v okolí, že tam jedna kachna určitě spadla, a pomoc psa uvítali.
Poslala jsem fenu do porostu: "Hledej! Ztratil!"
Fena systematicky prohledávala, ale zdálo se mi, že jí to trvá nějak dlouho. Nakonec dorazil další psovod se svými dvěma fousky, pracovně lepšími než naše fena. Řekla jsem si, že máme po dohledávce, protože tu kachnu určitě najdou ti fousci.
Najednou jsem uslyšela: "Má ji! Nese ji!"
Čekala jsem, že uvidím fouska s kachnou, ale ta kachna se nacházela v mordě naší feny. Fena ke mě s radostí přiběhla a ukázkově předala aport.
"Kdo z vás ji střelil?" zeptala jsem se, abych kachnu správně předala.
"To nevíme. Sem jenom spadla," řekl mi nejbližší střelec. "Není ještě živá?"
Koukla jsem se na kachnu. Krk jí pulzoval a trochu s sebou začala hýbat. Vrazila jsem kachnu střelci do ruky: "Máte pravdu. Tak ji zapeřte."
To už se objevil další myslivec, který mě znal a věděl, že zapeření prostě nemusím, a kachnu si od střelce převzal. Já s fenou jsme odcházely za mým zeleným mužem - fena se mu běžela pochlubit úspěšnou dohledávkou. Vylíčila jsem svému chlapovi náš zážitek i to, že kachnu nakonec asi zapeřil náš starý známý a nese ji k výřadu.
Ale náš známý nenesl nic. Kachnu donesl třetí myslivec, který se k zapeřování nachomýtl.
Radši jsem nezkoumala, který myslivec nakonec kachnu zapeřil. Jedna kachna a tři myslivci!

Sliby versus říje

29. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj myslivec měl opět jednou světlou chvilku, ze které vzešel slib, že do lesa bude jezdit jen jednou týdně, a se mnou tak stráví víc času. Fungovalo to výborně! Aspoň pro mě. Můj muž mi dával včas vědět, jestli si půjde sednout na čekanou v pátek, v sobotu, nebo jiný den. Ale jako většina podobných slibů a pokusů i tento slib netrval věčně. Začala totiž srnčí říje...
"Miláčku, to nemůžeš brát takhle komplexně," přesvědčoval mě můj zelený muž. "Vždyť je srnčí říje, tak přece musím častěji do lesa. Taky je supr vítr!"
"A co ty tvoje sliby?" oponovala jsem. "Platí, jen když se ti to hodí? Takhle ale manželství nefunguje, zlatíčko! Pokud něco slíbíš, měl bys to dodržovat. A ne si ty sliby upravovat, podle vlastních potřeb, a ani mě ze slušnosti nepožádat o dovolení!"
Jak tato situace mohla skončit, že... Samozřejmě kompromisem. Trvala jsem na původním slibu o lese jednou týdně. Ale přidali jsme ústní doložku, že za každý další den v týdnu strávený myslivostí mě manžel pozve na večeři.
Od té doby chodíme jednou či dvakrát v týdnu do restaurace. Aspoň se mi manžel v klidu věnuje a já mu les nevyčítám.

Dalekohled

22. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj myslivec nikdy nebyl, není a ani nikdy nebude technický typ. Např. tablet, počítač nebo tiskárnu ovládá na nižší úrovni než dnešní běžný uživatel. Když mu dáte do ruky moderní dotykový mobil s androidem, máte velkou šanci, že ho spíš zablokuje. Takže většinou využívá moje staré odložené mobily bez androidu.
Ovšem v myslivosti jde směrem vpřed. Vlastní dalekohled s nahráváním. Původně si myslel, že mu s ovládáním funkcí tohoto úžasného kombinovaného vynálezu pomůžu já. Ale je to přece jeho dalekohled, tak ať si ten uživatelský návod přečte a vyzkouší sám, ne...?
Předpokládám, že tuto čest po mě převzal jeden z manželových mysliveckých kamarádů.
Asi po půl roce, co měl můj zelený muž dalekohled ve vlastnictví, za mnou přišel s evidentní potřebou po mě něco chtít: "Miláčku, ty bys uměla stáhnout nahrávku z dalekohledu, aby se to dalo přehrát třeba na počítači?"
"No, nevím, v jakém formátu nahrává dalekohled, ale nějak by to jít mělo," odpověděla jsem mu. A hned jsem měla dalekohled na stole, zapnutý počítač a dychtivého myslivce vedle sebe.
To jsem nečekala, že se tou nahrávkou budu muset zaobírat hned...
Nakonec se mi podařilo stáhnout a přeformátovat celkem hezký záznam se dvěma joklíky (divočáky), kde manžel střílel a jeho kolega natáčel.
Od té doby za mnou s žádnou nahrávkou nepřišel. Vybily se mu totiž baterky a ještě si nekoupil nové!

Masáž

15. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj zelený chlap si zase jednou v práci zničil záda a chtěl, abych mu domluvila masáž u své masérky. On vždycky skuhrá, když ho něco bolí, ale jakmile se mu blíží termín masáže, najednou tam nemůže kvůli něčemu jít, a stává se, že jdu nakonec místo něj.
Masáž jsem mu přesto domluvila a varovala ho, že já jsem v té době v práci, takže neexistuje, aby mi hodinu před masáží zavolal, že na ní nedorazí.
Jako bych řekla pravý opak!
Půl hodiny před začátkem oné masáže mi můj myslivec volal do práce: "Miláčku, teď mi volal kolega ze sdružení, že střílel srnčí a potřebuje naši fenu na dohledávku."
"A co teď čekáš ode mě?" ptala jsem se napruženě. "Že zdrhnu z práce na tvou masáž, zatímco ty půjdeš dohledávat zvěř a dalších čtrnáct dní budeš skučet bolestí?"
"No... ale co mám dělat?"
"Teď běž na masáž, a pak si dělej, co chceš!"
"Tak já kolegovi řeknu, že se sejdeme za hodinu a půl, a jdu na tu masáž."
Na tohle řešení mohl taky přijít sám!
Po práci jsem doma našla spokojeně utahanou fenu a totálně zničeného chlapa.
"Ta masérka mě úplně zlikvidovala!" vysvětloval mi můj zelený muž. "Pak mi řekla, abych dnes už jen odpočíval. Zmínil jsem se jí o té dohledávce a ona na to, že to je určitě takový koníček, tak to na záda nevadí. To´s ale neviděla, kde kolega střílel a jak daleko jsme šli! Dva prudké kopce, samá skála a husté křoví!"
"A našli jste?"
"Jo, fena je šikovná. A představ si, nakonec jsem kolegovi to srnčí ještě vyvrhoval, protože on s sebou neměl ani nůž!"
Záda jsme nakonec léčili dle masérčiných instrukcí ještě týden - déle než bychom měli, ale ta dohledávka stála evidentně za to!

Vysněná smrt

8. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Mého zeleného chlapa uchvátili medvědi! Volně žijícího medvěda v přírodě nikdy neviděl, ale myslí si, že to jsou úžasná zvířata. Pokud běží v televizi nějaký pořad o napadnutí člověka medvědem, dívá se, komentuje ho a nakonec prohlásí, že napadení medvědem musí být krásná adrenalinová smrt.
Ještě že se v naší honitbě zatím medvědi nevyskytují. To bych se taky mohla brzy stát mysliveckou vdovou.
Jednou mi můj myslivec líčil, že existuje takový zvláštní lovecký výlet na Aljašku. To vás vysadí u jakési chaty, kde máte zázemí, dají vám GPS, luk a šípy a za tři dny vás zase vyzvednou. Během těch tří dnů máte slovit medvěda. GPS udává vaši polohu, takže za ty tři dny najdou vás, vás se sloveným medvědem, vás ve vážném stavu po napadení medvědem, nebo kousky z vás v živém medvědovi. A cena toho zájezdu? Tolik bych za vlastní téměř jistou smrt nikdy nedala!
Na druhou stranu...jestli mě jednou můj manželský život s myslivcem omrzí, může tento zájezd vypadat jako ideální dárek k manželovým narozeninám. Takový zájezd se přece jen tváří levněji než kdejaký rozvod a chlap by měl nakonec skvělý adrenalinový zážitek se splněným přáním - vysněná smrt s medvědem! Nevinný

Kam dál