Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Prosinec 2017

Vyřeš si to sama

18. prosince 2017 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Chovali jsme divoké králíky. Měli jsme je ve venkovní dřevěné králíkárně a doufali, že se rozmnoží. Bohužel, to se nedařilo. Když už si samice náhodou vytvořila hnízdo, bylo za pár dní rozházené po celé králíkárně. Nicméně jsme to nevzdávali a starali se o náš párek dál.
Jednoho dne můj myslivec vyrazil na kačeny s tím, že se brzy vrátí. Já šla na zahradu nakrmit, poklidit a doplnit vodu těm našim dvěma ušákům. Jak jsem se přibližovala ke králíkárně, něco se mi zdálo v nepořádku. Králíci něco dost hlasitě okusovali a ten hluk jako by vycházel ne z králíkárny, ale z prostoru vedle. Zděšeně jsem se rozběhla zjistit, co se stalo. Králíkárna byla v rohu rozkousaná a samice si hověla v kopřivách venku. Popadla jsem ji do náruče. Ale nevěděla jsem, kam ji rychle zavřít. A co se samcem? Zatím si sice ještě v klidu žral seno v králíkárně a díry vedle sebe si nevšímal. Ale jak dlouho mu to vydrží?
Samici jsem zavřela do horní části králíkárny. Ne že by to bylo řešení. Králíci se mohli volně pohybovat po dolní i horní části králíkárny, bylo to propojené.
Chvíli jsem bezradně stála u u králíků a přemýšlela, co bych měla udělat. Pak jsem si řekla, co to řeším, stejně mě do chovu divokých králíků uvrtal ten můj myslivec, tak ať si to "vyžere".
Zavolala jsem mu. Zvedl telefon asi na padesáté zvonění: "Co se děje?", zněl dost udýchaně.
"Králíci úplně prokousali králíkárnu. Co s tím? Kam je mám dát?", zkoušela jsem znít trochu nasupeně, aby si pohnul a přijel co nejdřív. Ovšem takovou odpověď jsem nečekala!
"Myško, hoří mi auto. Vyřeš si to sama!" Zavěsil.
Z tónu jeho hlasu mi bylo jasné, že mu dál volat nemám, že se mi ozve sám, až bude moct. Tak jsem se pokoušela představit si jeho situaci. Hoří mu auto. Zřejmě někde na cestě. Ví o tom, tak snad utekl do bezpečí a nic mu není. Zavolal hasiče? Je tam sám, nebo s někým? Nevybouchne to?
Přeorientovala jsem se zpátky na králíky. Najednou se prokousaná králíkárna zdála jako prkotina. Ale přece jen jsem nechtěla, aby si náš páreček vytvořil noru někde u sousedů na zahradě. Ti by nám poděkovali! Nastrkala jsem k díře pár dlažebních kostek, které tam zůstaly po nějaké přestavbě. Jako dočasné řešení to stačilo. Aspoň jsem v klidu vymyslela dva záložní plány, co s králíky dál. Rozhodnout si to musel můj muž. Králíci byli přece jeho.
Asi za půl hodiny mi manžel volal. Byl v pořádku. Auto uhašeno. Naštěstí jeli kolem známí a pomohli mu. A auto si rovnou odtáhli do dílny. Hořelo od pojistek, asi nějaký zkrat.
A králíci? Než abychom je týrali v malé kleci, vypustili jsme je do přírody na bezpečné místo. Bylo ještě teplo, a tak měli dost času vyhrabat si útulnou noru.
Ať se jim na svobodě daří!

Myslivec na dovolené

10. prosince 2017 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Jeli jsme s mužem na dovolenou k moři. V partě. To léto byly všude reklamy na hit sezóny - lazy bag. S přáteli jsme se rozhodli, že si každý z nás lazy bag pořídí a v moři si na nich zařádíme. A každý si koupí jinou barvu. Zkoumala jsem tedy, jakou barvu si vyberu já, a toho svého myslivce jsem se pro jistotu zeptala: "Chceš svůj vlastní lazy bag, nebo nám stačí jeden dohromady?"
"Ses zbláznila?" vyjel na mě pěkně nepříjemně. "Ty si to klidně kup, ale já to vůbec nepotřebuju. Taková blbost!"
Přešla mě chuť cokoliv objednávat, ale nakonec jsem zasedla k netu a vybírala barvu. Najednou se na obrazovce objevil lazy bag - maskáč listy. To jsem nemohla nechat jen tak!
Za dva dny jsem maskáčový lazy bag nafukavala na zahradě. Už jsem si v něm lebedila, když se můj myslivec vrátil z práce a se zájmem přišel za mnou na zahradu.
"To je ono? Ukaž, taky to chci vyzkoušet." A sunul se do lazy bagu. Hověl si v něm, zkoumal materiál a pochvaloval si maskáčové zbarvení. "Na pláži to bude dobrý, bude se v tom dobře spát."
Okamžitě jsem namítala: "To je můj lazy bag! Ty přece takovou blbost nepotřebuješ!"
Jak to dopadlo? První den dovolené jsem v lazy bagu řádila já. Další dny jsem se k němu už nedostala, protože si ho zabavil můj myslivec a prospal v něm skoro celou dovolenou! Hlavně, že se mu v té blbosti dobře odpočívalo! :-)
Příště si pořídím růžový a určitě se ho ani nedotkne! :-)

Jak jsme pekli bažanty

4. prosince 2017 v 9:00 | Vaše zelená manželka
V mrazáku jsme měli nastřádáno pár bažantů z honů a řekli jsme si, že pozveme moje rodiče na oběd. Musím přiznat, že s vařením nemám problém, ale můj muž umí maso uvařit lépe než já - na pánvi. Nicméně s bažanty, krom toho, že je stáhl a vykuchal, nechtěl mít nic společného.
Našla jsem si recept "bažant na víně", nic složitého. Když jsem skoro všechno připravila, vešel můj chlap do kuchyně a vše hodnotil a ochutnával. Přilákala ho mlsná, ale tvrdil, že mi přišel pomoct. Už ale nebylo s čím, stačilo hodit pekáč do trouby.
"Já to udělám," hnal se můj manžel k troubě.
"Fajn," pekáč byl dost těžký, tak jsem pomoc uvítala, "zapni troubu na 200°." A začala jsem pracovat na příloze.
Asi za půl hodiny se manžel přiřítil "zkontrolovat" bažanty.
"Máme rozbitou troubu!" vyšiloval, když se dostal k pekáči.
Hned jsem stála u něj a zkoumala to pečící zařízení. V okamžiku mi bylo jasné, kde se stala chyba: "Nezapnul jsi troubu, brouku."
"Koukej! Je zapnutá na 200°, jak jsi říkala!" hájil se můj myslivec.
"Ale musíš otočit i tím kolečkem vedle, podle toho, co chceš mít na pečení nahřáté."
Trouba byla v pořádku. Manžel ji chodil "pro jistotu" kontrolovat každých pár minut. A oběd se zpozdil jen o půl hodiny - na rozbitou troubu to byl dobrý čas. :-)