Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Vyřeš si to sama

18. prosince 2017 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Chovali jsme divoké králíky. Měli jsme je ve venkovní dřevěné králíkárně a doufali, že se rozmnoží. Bohužel, to se nedařilo. Když už si samice náhodou vytvořila hnízdo, bylo za pár dní rozházené po celé králíkárně. Nicméně jsme to nevzdávali a starali se o náš párek dál.
Jednoho dne můj myslivec vyrazil na kačeny s tím, že se brzy vrátí. Já šla na zahradu nakrmit, poklidit a doplnit vodu těm našim dvěma ušákům. Jak jsem se přibližovala ke králíkárně, něco se mi zdálo v nepořádku. Králíci něco dost hlasitě okusovali a ten hluk jako by vycházel ne z králíkárny, ale z prostoru vedle. Zděšeně jsem se rozběhla zjistit, co se stalo. Králíkárna byla v rohu rozkousaná a samice si hověla v kopřivách venku. Popadla jsem ji do náruče. Ale nevěděla jsem, kam ji rychle zavřít. A co se samcem? Zatím si sice ještě v klidu žral seno v králíkárně a díry vedle sebe si nevšímal. Ale jak dlouho mu to vydrží?
Samici jsem zavřela do horní části králíkárny. Ne že by to bylo řešení. Králíci se mohli volně pohybovat po dolní i horní části králíkárny, bylo to propojené.
Chvíli jsem bezradně stála u u králíků a přemýšlela, co bych měla udělat. Pak jsem si řekla, co to řeším, stejně mě do chovu divokých králíků uvrtal ten můj myslivec, tak ať si to "vyžere".
Zavolala jsem mu. Zvedl telefon asi na padesáté zvonění: "Co se děje?", zněl dost udýchaně.
"Králíci úplně prokousali králíkárnu. Co s tím? Kam je mám dát?", zkoušela jsem znít trochu nasupeně, aby si pohnul a přijel co nejdřív. Ovšem takovou odpověď jsem nečekala!
"Myško, hoří mi auto. Vyřeš si to sama!" Zavěsil.
Z tónu jeho hlasu mi bylo jasné, že mu dál volat nemám, že se mi ozve sám, až bude moct. Tak jsem se pokoušela představit si jeho situaci. Hoří mu auto. Zřejmě někde na cestě. Ví o tom, tak snad utekl do bezpečí a nic mu není. Zavolal hasiče? Je tam sám, nebo s někým? Nevybouchne to?
Přeorientovala jsem se zpátky na králíky. Najednou se prokousaná králíkárna zdála jako prkotina. Ale přece jen jsem nechtěla, aby si náš páreček vytvořil noru někde u sousedů na zahradě. Ti by nám poděkovali! Nastrkala jsem k díře pár dlažebních kostek, které tam zůstaly po nějaké přestavbě. Jako dočasné řešení to stačilo. Aspoň jsem v klidu vymyslela dva záložní plány, co s králíky dál. Rozhodnout si to musel můj muž. Králíci byli přece jeho.
Asi za půl hodiny mi manžel volal. Byl v pořádku. Auto uhašeno. Naštěstí jeli kolem známí a pomohli mu. A auto si rovnou odtáhli do dílny. Hořelo od pojistek, asi nějaký zkrat.
A králíci? Než abychom je týrali v malé kleci, vypustili jsme je do přírody na bezpečné místo. Bylo ještě teplo, a tak měli dost času vyhrabat si útulnou noru.
Ať se jim na svobodě daří!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké trofeje se vám líbí nejvíc?

Paroží 26.1% (6)
Vycpaný pták 0% (0)
Vycpaný divočák 0% (0)
Zbraně divočáka 65.2% (15)
Celá deka 8.7% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama