Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Fena vs. liška

26. února 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Naše fenka zvládla po vodních zkouškách i podzimní zkoušky. To znamenalo, že měla upotřebení jak na kachny a bažanty, tak na drobnou zvěř a mohla se zúčastnit většiny honů jako pracovní pes. Popravdě se mi dost ulevilo, že perný výcvik skončil, a těšila jsem se, že si trochu užiju manžela.
"Zkusíme ještě lesní zkoušky," oznámil mi jednoho dne můj zelený muž.
Trochu jsem se naštvala: "Vždyť jsi říkal, že ti podzimky stačí! A jsem zvědavá, jak chceš donutit naši fenu nosit lišku! Má k ní takový odpor, že ji tím spíš pracovně zkazíš!"
"Náš cvičitel tvdí, že to dokážeme!"
Bylo rozhodnuto! Jak jinak!
Našemu kynologickému cvičiteli jsem už nějakou dobu přezdívala ´milenec mého manžela´, protože s ním můj muž trávil víc času než se mnou. Se psy zacházet opravdu uměl a musím uznat, že bez něj bychom dnes neměli pracovně tak dobrou fenu.
Výcvik na lesní zkoušky se tímto zahájil. Každý den se můj muž vracel zničenější a fena melancholičtější.
"Nechcete ten výcvik s liškou vzdát? Třeba na to ta fena nemá...?" zeptala jsem se opatrně.
"Se zajícem blbla podobně a taky ho nakonec nosí s chutí!" odsekl mi můj myslivec.
Se zajícem byl podle mě jiný problém než s liškou, ale nemělo smysl se hádat. Myslet jsem si mohla cokoliv.
Následující den opět probíhal vývik na aport lišky. Když mi manžel sdělil, že jdou do honitby jen kousek od našeho domu, dost jsem se divila, ale radši jsem mlčela. Nicméně na má umlčená slova došlo. Fena se za pár minut objevila u nás před domem bez pána. Evidentně se rozhodla utéct za paničkou než řešit nějakou smradlavou lišku. Pán si pro ni musel dojít a odvést ji zpátky na výcvikové místo.
Asi nejhorší situace nastala o pár dní později. Zůstávala jsem několik dní pracovně v Praze, dost daleko od domova. Manžel, poučen z předchozího neúspěchu ve výcviku, odjel cvičit do feně neznámého prostředí v naději, že se ten aport konečně zlomí. Naše fena ale měla tvrdou palici. Utekla od lišky a k pánovi se odmítla vrátit, přitom se držela na dohled. Bála se, že se pán zlobí. A trvalo to dost dlouho. Kdybych se nezdržovala v Praze, rozjela bych se za nimi. Ke mě by totiž fena přišla. Ale nemohla jsem. Zbývala dvě řešení. Nechat fenu na místě a doufat, že přes noc přijde k rozumu a přitom se jí nic nestane (to se mi nelíbilo), nebo zavolat manželovi rodiče, ke kterým by fena mohla přijít také.
Druhé řešení se povedlo. Manželovi jsem pak na pár dní výslovně zakázala pokračovat ve výcviku. Fena musela nejdřív vše vstřebat a začít se na práci zase těšit. A výsledek? Lesní zkoušky jsou doma! :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jakého máte psa?

slídiče 17.3% (9)
ohaře 40.4% (21)
barváře 5.8% (3)
honiče 9.6% (5)
norníka 26.9% (14)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama