Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Myslivecká kynologie

5. února 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Součástí naší malé myslivecké rodinky se stala fena ohaře. A samozřejmě aby z ní "něco bylo" nastal čas výcviku. Co to znamenalo pro mě? Do této chvíle jsem fenku mohla považovat za svého domácího mazlíčka. Hladila jsem ji, hrála si s ní, chodila s ní na procházky. A najednou...
"Fena je ve výcviku. Nikam s ní nechoď! Nesmíš jí nic házet, žádné klacky a aporty. Opovaž se! A nerozmazluj ji!" Manžel fenku cvičil, ve zbylých chvílích chodil do lesa a já ho viděla míň a míň. Nevyskytoval se u nás doma ani manžel ani pes. To jsem tedy dopadla!
Můj zelený muž mi sliboval, že celý výcvik nepotrvá ani rok (na rovinu - poslední zkoušky naše fena udělala ve dvou a půl letech, tak si o délce výcviku udělejte obrázek sami). Samotný výcvik nakonec nešel tak jednoduše, jak si můj myslivec představoval (který výcvik jednoduše jde, že...). Fena má melancholickou povahu, i když je jinak skvělá. Pokud se výcvik v nějakém ohledu přehnal, psychicky ji to rozhodilo.
Manžel se nakonec dostal ke zkušenému mysliveckému kynologovi, který nám s fenkou hodně pomohl. Nakonec naše fena zvládla nejen vodní a podzimní zkoušky, ale i lesní, ve které jsem vůbec nedoufala.
Ale na rovinu, klidy před zvěří jsem naši fenu naučila já. Můj myslivec na to neměl nervy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakého máte psa?

slídiče 17.3% (9)
ohaře 40.4% (21)
barváře 5.8% (3)
honiče 9.6% (5)
norníka 26.9% (14)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama