Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

V kukuřici

19. března 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Na podzim jezdil můj myslivec s fenou rád na hony na kačeny. Pokud jsem mohla, přidávala jsem se jako psovod. Fena naštěstí dobře zvládala naše střídání v roli vůdce psa.
Často se těchto honů zúčastnil i manželův známý, myslivec se dvěma skvělými fousky. Nadchla jsem se, když se k nim naše fena začala přidávat a odkoukávala tak jejich práci.
Jednou u řeky ti naši psi vyplašili srnčí. Fousci se za ním chuťově rozběhli a na vůdcovu píšťalku nereagovali. Naše fena se nejdřív přidala ke psům, ale jakmile jsem zapískala, zůstala stát. Všichni myslivci nám chválili výcvik, tak se mi trochu zvedlo ego, jelikož klid před zvěří jsem s fenou cvičila hlavně já.
Nedlouho poté se můj manžel vrátil z podobného honu, na který jsem zrovna nemohla jet. Netvářil se moc šťastně: "Naše fena se zas chytla těch fousků."
"Však to je dobře, ne?" nechápala jsem. "Aspoň se od nich něco naučí..."
"Zdrhat se naučí! Zase prohnali srnčí a ta naše se k nim přidala. Já pískám a pískám a ona nic! Úplně mě zazdila! Dej ji zase do kupy!"
A mám to.
Následující den jsem vzala fenu do honitby a připravila se na nejhorší. Snažila jsem se procházet místa, kde bychom narazily na zvěř. Když jsme po hodině hledání nenašly ani čerstvou stopu, vzdala jsem další snahu o výcvik a nabrala směr domů. Šly jsme zkratkou - vzrostlým kukuřičným polem. Fena sice kukuřici prohledávala, ale z jejího držení těla bylo jasné, že tam žádná zvěř není.
Ke konci kukuřičného pole se najednou něco změnilo. Fena evidentně narazila na čerstvou stopu. Připravila jsem se k zahájení výcviku klidu před zvěří a jen jsem doufala, aby na mě z kukuřice nevyběhl divočák. Fena naštěstí nenaježila kapří hřbet, což by v případě divokého prasete udělala. A tak jsem očekávala srnčí.
Najednou se z kukuřice asi dva metry ode mě vynořil divný připosražený jelen s vlajícím parožím. Pískám. Fena stojí. Zkoumám, co to přede mnou utíká za zvíře.
Asi po minutě mi to konečně došlo! Srnec! A jak se prodíral kukuřicí před naší fenou, nabral do paroží několik kukuřičných klasů, které za ním při útěku vlály.
Fenku jsem za dobrou práci pořádně pochválila a svému zelenému muži trochu vyčinila: "Fena ti funguje normálně. Kdoví cos na tom honě dělal. Určitě jsi s někým kecal a pískat jsi začal, až když fena uběhla půl kilometru. To se nediv, že už neposlechla. Prostě adrenalin..."
Od té doby se mi nestalo, že bych zase fenu "dávala do kupy". Ale pro jistotu si na její práci dávám pozor. Jediné, co jsem zjistila, je fakt, že za každým jejím pochybením stojí chyba vůdce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jakého máte psa?

slídiče 17% (9)
ohaře 41.5% (22)
barváře 5.7% (3)
honiče 9.4% (5)
norníka 26.4% (14)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama