Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Duben 2018

Cena útěchy - 1. část: Jak to vypadalo

30. dubna 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Na většině mysliveckých akcí bývají tomboly. Můžete vyhrát kalendáře, sladkosti, uzeniny, alkohol, obilí, zvěřinu, prostě co kdo dá a co si myslivecké sdružení může dovolit obětovat.
Jedna taková tombola se pořádala i po honě sdružení mého manžela. Moc jsme toho tehdy nevyhráli. Každopádně jsme se bavili. To považuji za hlavní věc. Samozřejmě jsme si brousili zuby na hlavní ceny, ale i s nimi jsme měli smůlu.
Moment překvapení vyhlásil předseda sdružení po poslední odevzdané tombolové ceně - pěkném divočáku. Losovala se totiž cena útěchy. Nikdo z nás nevěděl, co se za takovou cenou útěchy skrývá, a tak jsme s úsměvy na tvářích seděli a čekali.
Dokonce i ta cena útěchy úplně minula náš stůl a my zvědavě sledovali, co předseda nese k vedlejšímu stolu výherci.
"Cenou útěchy," povídal předseda na celou mysliveckou chatu, na tváři poťouchlý úsměv a v rukou něco nesl, "je první slovené zvíře z dnešního honu. Střelili jsme ho hned tady u chaty a je to škodná!"
Snažila jsem se rozpoznat tu zrzavou cenu útěchy. Vypadala jako nějaká divná světlá liška s úzkým ocasem. Pak mi to v hlavě blesklo. Otočila jsem se na manžela: "Tys jim dal našeho kocoura?"
Z myslivecké chaty jsem brzy odešla a nechala manžela "napospas" jeho zeleným bratrům. Takže dál ten příběh znám jen z vyprávění mého myslivce.
"Proč tě tu žena nechala?" ptal se předseda mého muže. "Počkej, že odešla kvůli tomu kocourovi! To byl ten váš?"
Můj muž neurčitě pokýval hlavou. Předseda si okamžitě zavolal hospodáře a připojilo se k němu i pár dalších myslivců.
"Chlapi," naléhal na ně, "já vám říkal, že toho zrzavýho kocoura nemáte střílet!"
Následovala smršť omluv a panáků v takové míře, že si druhý den ráno musel dát ten můj zelený chlap k snídani vyprošťováka.

Pozvání

23. dubna 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Seděla jsem zrovna u svého myslivce v práci a trošku se mu hrabala v počítači. Náhodou se tu objevil i hospodář jednoho mysliveckého sdružení.
"Přijď na štěpánský hon," povídal ten hospodář mému muži. "Mělo by být dost prasat a pěkná tombola."
"Hmm," můj muž se zamyslel a významně se podíval na mě, "a můžu vzít i psa a jednu šťabajznu?"
Jestli ten hospodář pochopil, že ta šťabajzna mám být já, netuším. V tu chvíli jsem to oslovení radši nekomentovala a na honě se situace případně vyjasnila.
Ráno v den honu jsme se všichni sešli v myslivecké chatě, kde se rozdělili skupiny střelců, honců a podali se instrukce k honu. Můj muž mě celkem horlivě přihlásil i s fenou do skupiny honců vedené jeho kamarádem. Bylo mi vlastně jedno s kým projdu honitbu, hlavně aby mě někdo vedl správným směrem. To jsem ale nevěděla, co mě čeká!
Zatímco si můj zelený manžel hověl jako střelec na trojnožce u lesa, já se plahočila terénem připomínajícím hornaté písečné duny na poušti porostlé hustými křovisky a stromy. Ke konci honu se únava podepsala i na naší feně, která sice usilovně prohledávala honitbu, ale jakmile se naše skupina honců zastavila, přišla si sama ochotně lehnout k mým nohám.
Po odpískání honu jsme se s mužem sešli na konci honitby. Já úplně propocená a unavená, on celý vysmátý, fena polomrtvá.
"Jak sis to užila? Hezká procházka, ne?" vítal mě můj myslivec bezelstně.
"To tys mi vybral tuhle skupinu honců!" spustila jsem na něj jedovatě. "Za co ses mi chtěl tím terénem pomstít?"
"Tys tuhle honitbu ještě neznala? To promiň," odvětil mi nevinně můj myslivec.
No co. Příště už si dám pozor. Koneckonců procházka to byla výživná.
Můj myslivec mě tedy celou mokrou naložil do auta a fena nám v autě okamžitě usnula. :-)

Vánoční dárek

16. dubna 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj myslivec si hrozně moc přál dalekohled s nočním viděním. Nakonec jsem souhlasila, že mu ho koupím jako vánoční dárek. Jelikož dalekohledům nerozumím, domluvili jsme se, že si dárek objedná sám a nechá ho poslat do našeho mysliveckého obchůdku, kde si ho pak vyzvednu.
"Můžu si ho vzít do lesa ještě před Vánocemi?" zeptal se mě s nadšením malého dítěte, když už byl dárek na cestě.
"Ani náhodou," odbyla jsem ho: "je to dárek! Dostaneš ho až na Vánoce!" Evidentně jsem ho zklamala.
Zanedlouho jsem pro dalokohled jela do obchůdku. Prodavač mi ukázal, co v krabici je, a podepsal mi záruční list. To mi stačilo.
"Zkoušela´s ho?" vybafnul na mě můj zelený muž s dětským očekáváním. "Co to všechno má za funkce?"
"Nevím!" odsekla jsem znuděně. "Po Vánocích si ten dalekohled vyzkoušíš sám!"
"Ale to je za hrozně dlouho!" Byl 15. prosinec.
O Vánocích si můj drahý zelený manžel rozbalil svůj dalekohled s nočním viděním a nahráváním videa. Jiné dárky ho moc nezajímaly. Dvě hodiny si hrál s dalekohledem a já o něm ani nevěděla. :-)

Jakože cože...?!?

9. dubna 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Opět jsem jednou souhlasila, že se zúčastním honu jako psovod. Mému myslivci to tak celkem vyhovovalo. Posadili ho na kraj lesa jako střelce a já se s fenou vydala prohledávat honitbu společně s dalšími honci.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Každá vyháněla zvěř v jiném terénu. Skupina, se kterou jsem šla já, si povahově celkem sedla. Bavili jsme se společně o psech a myslivosti. Občas jsme narazili na nějaké srnčí a podařilo se nám vyhnat lišku ke střelcům (už to má kmotra za sebou). Také jsem se dozvěděla, že podle hospodáře bychom mohli narazit na skupinu zhruba dvaceti divočáků. Při té představě jsem se zděsila, ale zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo stát.
Najednou slyšíme ránu za ranou. Palba jako z kulometu. Zastavili jsme se a chvíli poslouchali. Snažili jsme se odhadnout směr, odkud střely vycházely. Pak jsme s určitou úlevou konstatovali, že druhá skupina honců zřejmě našla to stádečko divokých prasat.
U výřadu nastalo překvapení. Místo očekávaných divočáků v několika řadách tam na čestném místě ležela liška a dva kňourci.
"Na co jste pustili tu kanonádu?" zeptala jsem se svého manžela.
"Jakou kanonádu?" To jsme nestříleli my," odpověděl mi rozmrzele můj myslivec. "Ta druhá skupina honců s sebou měla petardy!"
? ! ? ! ?
Nevím, jaký názor máte vy. Podle mě petardy do lesa nepatří. A k myslivosti už vůbec ne!Nerozhodný

Zapeření

2. dubna 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Než jsem se vdala za myslivce, na mrtvé zvíře jsem ani nesáhla. Ne proto, že bych se s takovým nesetkala, měla jsem k tomu svým způsobem odpor. A střílet přede mnou nikdo nesměl. Střelené zvíře jsem vždy litovala, i když jsem věděla, že je to tak správné a že příroda sama o sobě umí být někdy krutější než člověk.
Zvrat nastal po složených vodních zkouškách naší feny. Měla jsem jet s manželem na hon na kachny. Jako psovod. Nejen že tam měli střílet, ale já měla brát ty aportované kachny do ruky. Já!
Nicméně spásný nápad jak si to aspoň trochu usnadnit se prodral na denní světlo. Pořídila jsem si kožené rukavice.
Před honem se mi dostalo poučení od manžela, jak mám fenu vést, jak jí vzít aport z mordy a tak dále.
"Bacha na to! Aportovaná kachna ti bude připadat taková blátivá, ať ti nevyklouzne z ruky," radil mi můj myslivec. "Ber ji za krk!"
"A co s tou kachnou mám udělat pak? To ji mám celou dobu nést?"
"Dej ji střelci, když budeš vědět, kdo to je. Nebo nejbližšímu chlapovi."
"A co když ta kachna bude ještě živá?" zeptala jsem se zděšeně.
"Tak se musí zapeřit," uvažoval můj myslivec a s obavou se díval na mě. "Ale to už po tobě asi nemůžu chtít, viď..."
Čekala jsem, jakou pro mě přijatelnou variantu mi sdělí.
"Tak ji dej prvnímu chlapovi, co půjde okolo, ať ji zapeří."
To by šlo. Tímto způsobem jsem ochotná fungovat jako psovod.
Po roce honů s fenou to na mě můj zelený muž zkusil. Fena mi donesla kachnu, která s sebou ještě škubala. Podala jsem ji manželovi, stál nejblíž.
"Tak ji zapeř," řekl mi nenuceně. "Ukážu ti jak," a vytrhnul kachně brk. "Jako psovod tohle musíš umět."
Vytřeštila jsem oči: "Loni jsi mi říkal, že to dělat nemusím!"
Hned věděl, že přestřelil. Od té doby to na mě nezkusil.
S odporem vzít do ruky mrtvé zvíře zápasím pořád, a proto nosím kožené rukavice vždy v myslivecké brašně. Na střílení kachen jsem si už celkem zvykla. Jsem zvědavá, jaký myslivecký level mě čeká dál. :-)