Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Kuna

4. června 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Vyrazila jsem s naší fenou do polí. Procházka nám většinou trvá hodinu nebo dvě podle počasí a terénních podmínek. Vracely jsme se domů podél potoka. Fena tam vždy najde nějakou zábavu v podobě stop zvěře a prohledává křoví na břehu. V celkem pravidelných intervalech sama z křoví vybíhá a ujišťuje se, kde jsem.
Jak jsem tak šla, najednou jsem si uvědomila, že fena se dost dlouho neukázala. Pískla jsem. Koukala jsem, odkud se fena vynoří, a najednou se přiřítila zezadu. Bylo to divné, ale nijak mě to nerozhodilo. Pískla jsem, že jdeme dál. Fena se otočila a utíkala zpátky.
Aha, tak mi chce něco ukázat, došlo mi.
Dovedla mě ke křovisku. Drápala se do něj, pobíhala okolo, a dokonce začala trochu pokňukávat. Nakonec zlostí kousala klacky. Já pořád nic neviděla.
Zvedla jsem hlavu a... Z nejvyšších větví křoviska mě hypnotizovaly dva černé korálky.
"Tak fena právě našla kunu!" volala jsem hrdě svému myslivci.
"A zabila ji? Kde je? Co dělala? Jak se chovala?" můj zelený muž dostal evidentně hysterický záchvat.
"Kuna je na vysokém křovisku. Fena na ni nemůže. Tak já ji pochválím a půjdeme domů." Já naiva!
"Ty mi chceš snad zničit psa!" měnil mi plány můj muž. "Jste dost daleko od prvních baráků?"
"Jsme až za půlkou pole u potoka," stále jsem ještě nechápala.
"Já teď z práce nemůžu dorazit. Čekej tam, povzbuzuj fenu. Já ti zavolám zpátky."
Splnila jsem příkaz.
Ani ne za minutu mi zvonil mobil: "Jste pořád tam? Kuna taky?"
Odsouhlasila jsem.
"Za chvíli je u vás hospodář. Kunu zastřelí. Fena ať ti ji donese!"
Rozkaz!
Čekala jsem na hospodáře. Jelikož bylo po vydatných deštích, viděla jsem ho, jak se ke mě snaží přijet svým teréňákem, ale všude okolo hrozilo zapadnutí. Nakonec nechal auto na kraji pole a musel se doplahočit s flintou pěšky.
Pozorovala jsem kunu a ona pozorovala mě. Je to vlastně takové roztomilé stvoření. Přišlo mi jí líto. Neměla únikovou cestu a kvůli mě a feně ji někdo zastřelí. Ale škodná je škodná. Nedá se nic dělat. Koneckonců co by jí zabránilo přijít v noci do naší ulice a zmasakrovat sousedům vejce nebo překousat brzdové hadičky u auta - a to se mi jednou skutečně stalo!
Hospodář bahnem doklopýtal k nám. Zbystřil kunu a ládoval flintu. Podíval se na mě, a pak na fenu. "Přinese ji?" zeptal se mě.
Výmluvně jsem pokývala hlavou: "Snad."
Hospodář střelil. Fena vyběhla připravená k aportu. A nic!
Bezvládné tělíčko zůstalo zaklíněné ve větvích.
"Nepřinese," glosovala jsem.
Netrvalo dlouho a kuna podlehla zákonům gravitace.
"No není to krásný, když pes pracuje tak, jak má!" liboval si hospodář, když nám fena výstavně aportovala svou první kunu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik vám bylo let, když jste se začali pohybovat v mysliveckých kruzích?

0-14 let 62.5% (20)
15-30 let 28.1% (9)
31-45 let 6.3% (2)
46-60 let 0% (0)
61 let a víc 3.1% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama