Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Kuna č. 2

11. června 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Naši fenu začalo hledání kun neskutečně bavit. Takže když najednou poskakovala kolem jednoho vykotlaného stromu u cesty mezi poli, pokňukávala a snažila se dostat dovnitř, věděla jsem, že narazila na kunu. Ta se ale ne a ne objevit. K vyhnání kuny jsem také přiložila ruku a bouchala do stromu klacky a kameny. Beznadějně.
Nezbývalo než volat zeleného páníčka. Přijel celkem rychle, obhlédnul strom a vypálil do něj z flinty. Rána se rozlehla v dutinách stromu. Kuna nic. Pokus číslo dvě - další střela.
Museli jsme zklamaně konstatovat, že strom má zřejmě dutiny i pod zemí a kuna je tam před námi v bezpečí. Nejhůř to nesla fena, která s bojovnou nevraživostí prohledávala každý marast, ale na čerstvou kuní stopu už ten den nenarazila.
Následující den jsem s fenou opět vyrazila ven. Jakmile jsme měly dutý strom na dohled, fena k němu natěšeně vypálila. Očichávala ho, hledala kolem, ale bohužel. Kuna se evidentně odstěhovala. Šly jsme dál k potoku a podél něj se vracely zpět. Fena, sice zdeptaná, usilovně pracovala a hledala dál. A povedlo se!
Okolo hustého vysokého křoviska lítala jako vzteklá, kňučela a lámala v zubech klacky. Pozorovala jsem to křovisko a povzbuzovala fenu. Po chvilce se zprostřed křoviska a větviček sápal nahoru malý tmavý tvoreček. Únikem nahoru si zachránil život před psím predátorem. Ale z horních větví se už jinam nemohl dostat. A tak čekal jako živá socha a jeho černé oči nás pozorovaly.
"Přijeď," volala jsem svému myslivci do práce, "máme kunu. Musíš ji zastřelit. Všude kolem je to rozvodněné, autem se sem nedostaneš, jen po svých bahnem."
Snad po půlhodině čekání jsem konečně uviděla manžela. Moc se mi to nezdálo. Měl na sobě pracovní oblečení, flintu na rameni, podivně rozcáple chodil a divoce gestikuloval rukama. Když se přiblížil, uslyšela jsem i nadávky přiváté k nám větrem. Teprve nablízko jsem rozeznala totálně mokré gatě s příměsí bahna. Pochopila jsem.
"Ten potok se nedá přejít!" nadával můj muž. "Strhnul mě proud!"
Po obhlídce kuny na větvi se začal ošívat: "Co když spadne do toho rozvodněného potoka? Aby to fenu nestrhlo s sebou. To bych nerad."
"Fena není tak nešikovná jako ty," oponovala jsem mu. "Jen střílej, ona v tom potoce normálně běhá."
Následovala rychlá akce. Nabít. Zamířit. Pal. Pád. Aport přes potok.
Můj zelený muž nestačil zírat! Fena opět zabodovala na plné čáře!
Pak můj myslivec sbalil flintu a kunu a snažil se co nejlépe a nejrychleji dostat přes potok domů. Jelikož jsem nespěchala, s fenou jsme vyšly výš po poli, abychom se nebrodily rozbahněným terénem. Bavila jsem se pozorováním svého muže, který hledal nejbezpečnější cestu přes potok. V duchu jsem si říkala, ještě kousek běž a najdeš lávku. Tu ale přehlédnul a nakonec přeskakoval na druhý břeh v tom nejzrádnějším místě, kde rostla vysoká tráva. Samozřejmě skončil opět ve vodě.
Já s fenou jsme přeskočily potok ještě o několik metrů dál, kde bylo zúžené vysoké koryto. Domů jsme dorazily asi o pět minut později než můj manžel. Ten se zrovna vysvlékal v prádelně z mokrých věcí a zíral na mě jako puk, že jsem úplně suchá.
"Jo hochu," řekla jsem mu nadneseně, "my holky totiž umíme skákat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik vám bylo let, když jste se začali pohybovat v mysliveckých kruzích?

0-14 let 62.5% (20)
15-30 let 28.1% (9)
31-45 let 6.3% (2)
46-60 let 0% (0)
61 let a víc 3.1% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama