Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Červenec 2018

Oslava

Pondělí v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj myslivec se rád přátelil s jinými myslivci. Navštěvoval se s nimi, telefonovali si a navzájem se zvali k sobě do honitby. Dal se takhle dohromady s jedním hajným a seznámil ho se svými dalšími zelenými bratry. Za pár měsíců pořádal tento hajný narozeninovou oslavu a pozval na ní mého zeleného muže a jeho stejně barevného kamaráda.
"Miláčku," lákal mě můj muž, "nechtěla bys pro nás přijet?"
"Jasně," ironizovala jsem, "celá žhavá přijedu večer utahaná z práce a budu čekat, než se vyžvaníte a ožerete. To´s uhod´! Vem si taxíka."
Večer před oslavou mi muž hlásil: "Už jsem to vymyslel! Tam pojedu taxíkem a zpátky mě hodí kamarádův syn."
Zatvářila jsem se pochybovačně, ale koneckonců mě se manželova doprava netýkala. Tak co bych řešila!
"Dělej si, co chceš," instruovala jsem ho. "Ale ne že mě vzbudíš v noci hlasitýma hovorama, nebo že si spleteš venkovní světlo se zvonkem!"
V osudný večer jsem si užívala chvíli klidu. Asi o půl deváté - zvonek. Obrátila jsem oči v sloup a nadávala, že si ten můj blbec určitě někde nechal klíče.
Za dveřmi stála dcera manželova kamaráda (tak nakonec ne syn).
"Vezeme ti manžela," vylezlo z ní opatrně. "A neboj, náš táta vypadá podobně."
Podívala jsem se k autu před domem a málem šla do kolen. Jak tenhle žok dostanu po schodech nahoru do ložnice?
Kamarádova dcera s manželem mi mého ožralu doprovodili až za dveře domu. Pak pokrčili rameny, řekli "sorry". Já pokrčila rameny se slovy "dík". A zmizeli.
Můj žok se naštěstí do ložnice dobelhal celkem sám. Svalil se na postel, já ho v ložnici zavřela a šla jsem spát pro jistotu do obýváku.
Druhý den jsem se překvapeně divila, že manžel žije. A dokonce ho nebolela ani hlava! Asi kvalitní alkohol...Úžasný

"Jsem vegan" - vzletná úvaha

2. července 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Možná mám takouvou kliku na náhodné komentáře typu "jsem vegan" nebo "jsem vegetarián" jen já, ale v poslední době mě tato tvrzení blýskla do očí hned několikrát. A neunikl tomuto slovnímu spojení ani můj blog.
V prvé řadě chci zdůraznit, že proti veganům a vegetariánům nic nemám. Naopak! Dlouho jsem se vegetariánskou stravou sama živila a nepohrdnu jí ani teď. Uznávám to jako životní styl a věřím, že kdo se zajímá o to, co jí, má šanci na zdravější život.
Co ale neuznávám - extremismus. A to v jakémkoliv případě. A tím hůř, pokud je člověk o něčem skálopevně přesvědčen a stále a stále má potřebu projevu, i když se to zrovna nehodí, a cpe svůj názor do všeho a každému.
Pokud se pod článkem o kastraci koček objeví komentář "jsem vegan", považuji to za absolutně nerelevantní komentář k tématu. Článek přece pojednává o zabránění přemnožení koček, a ne jestli kastrovaná kočka lépe chutná upečená.
Je ale klidně možné, že podobné komentáře mají působit jako podprahová reklama. Čím víc si jich budeme všímat, tím víc s tímto stylem života budeme souhlasit a zajímat se o něj.
Ve světle aktuálních událostí ohledně myslivosti (většinou podpořené médii toužících po akci) se na tento zelený koníček dívá spousta laiků jako na něco zvráceného, co narušuje mírumilovnost přírody a zvířátek. Myslivci střílí zvířata (pak je nedejbože jedí), cvičí psy (a to na nevinných zvířatech, které nic netuší), nosí zbraně (a pak s nimi někoho střelí) a dělají spoustu věcí, které by přece normální člověk nikdy neudělal. A když pak mysliveckou činnost nějaký "chytrý" fotograf šikovně nafotí a přidá k tomu trefný manipulující komentář, vznikne další protimyslivecká aféra a z každého nepoučeného laika ihned "lovu-lesu odborník", aniž by si cokoliv o tématu zjistil.
Tak si říkám, že veganství a vegetariánství je životní styl. A myslivost se za životní styl dá také považovat. Nestálo by za úvahu psát pod různé články absolutně nerelevantní komentáře "jsem myslivec"?