Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Zlatá srnčí trofej

27. srpna 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Znáte mysliveckou soutěž pro děti "Zlatá srnčí trofej"? Není to tak dlouho, co se jedno z kol konalo v mysliveckém sdružení mého manžela. Můj chlap a jeho kolega se v soutěži nacházeli na stanovišti s krmením zvěře. Vypravila jsem se i s fenou za ním, abych se podívala, jak soutěž probíhá, a abych s mužem pak zašla na oběd. Samozřejmě, že jsem se trochu přepočítala.
Zatímco první stanoviště soutěže pomalu končilo, když jsem procházela kolem, na stanovišti mého zeleného chlapa se děti nějak zasekly. Řekla jsem si, že počkám na místě, eventuálně trochu pomůžu.
Na obou myslivcích už byla patrná únava z mluvení a touha po jídle, ale trpělivě se dětem věnovali.
Konečně děti na stanoviště přestaly přicházet a místo se pomalu vylidňovalo. Na řadu se dostali poslední dva kluci, jak jsem pochopila, bráchové. První z nich úspěšně prošel hodnocením na stanovišti a měl pokračovat po vyznačené cestě k dalšímu stanovišti s úkoly. Druhý kluk šel odpovídat na otázky.
"Nevyběhne na mě po cestě bachna se selatama?" zeptal se mě ten první.
"Tady určitě ne. Nemáš se čeho bát," odpověděla jsem pobaveně.
"A nemůžu tady zabloudit?" vyzvídal kluk dál.
"Musíš se dívat po červených fáborkách, které značí cestu, a určitě nezabloudíš," vysvětlovala jsem mu.
Kluk odešel na značenou cestu, ale stále se držel na dohled. Vypadalo to, že čeká na bráchu.
Když i druhý kluk měl odcházet s hodnocením od myslivců, ten první kluk se vrátil a že dál nepůjde, protože se bojí. Mladší brácha se k němu po vzoru přidal.
S chlapama jsme se na sebe podívali. Na myslivcích bylo vidět, že umírají hlady a mají už všech dětí plné zuby.
"Já s klukama dojdu k dalšímu stanovišti," nabídla jsem se.
Takovou vděčnost jsem u svého zeleného muže dlouho neviděla. Pánové rychle sbalili stanoviště a vyrazili do myslivecké chaty na oběd.
Já s fenou a dvěma kluky šla dál o srnčí trofej, držela jsem se několik kroků za nimi.
Po pár metrech se na mě ten první kluk otočil: "Já mám ale problém jít s cizíma lidma."
Trochu jsem vyvalila oči nad jeho logikou: sám se jít bojí a se mnou má problém? "Však já nejdu s vámi. Jdu za vámi a jistím vás," odpověděla jsem mu a doufala, že se nevytasí s dalším problémem.
Během cesty se na mě kluci ještě několikrát otočili a ujišťovali se, že jdou správně. Popravdě skutečně se nedalo zabloudit. Na dalším stanovišti jsem je úspěšně předala myslivcům a mizela směr myslivecká chata.
Můj chlap právě dojídal oběd.
Jak ti dva "nebojsové" v soutěži došli do cíle, netuším, ale umírám smíchy při představě, že by si měli jít sednou na čekanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chtěli byste, aby se váš potomek stal myslivcem?

Ano 69.2% (9)
Ne 15.4% (2)
Nevím 15.4% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama