Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Hlasová (ne)ovladatelnost

24. září 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Někteří pejskaři dovolují svým mazlíčkům nehoráznou nevýchovu. Omlouvají to tím, že pejsek je malý, hodný a že neublíží. Už nevnímají, že pes se chová dotěrně, doráží na jiné psy a absolutně neposlouchá. Když takové povedené návštěvníky přírody potkávám při venčení naší feny, okamžitě si ji volám k sobě a poutám na vodítko. Fena se naštěstí dobře ovládá píšťalkou, povely i gesty - taky co to dalo práce! Následně se v duchu směju, když můj potkávaný protějšek musí dvacetkrát zopakovat povel "ke mně", než je s fenou v klidu obejdeme, zatímco mazlíček se stejně neuráčil povel pána poslechnout. O inteligenci majitele si pak myslím své.
Hlasovou ovladatelnost psa, pokud ho v přírodě pouštím navolno, považuji za jednu z nejdůležitějších částí jeho výchovy. A to nejen kvůli ovladatelnosti psa v době kladení mláďat zvěře!
Bohužel jsem zažila i případy, kdy se potkávaný neovladatelný pes vůbec netvářil jako domací miláček, který stěží uběhne deset metrů od pána. Vlastně takovou dvojici "pán-pes snů" potkávám celkem často. Při několika prvních kontaktech jsem si myslela, že mladý německý ovčák se k pánovi dostal na výcvik, nebo převýchovu, a proto se často objevuje v parku nebo na louce navolno. Po několika měsících neměnného výchovného stavu jsem si to myslet přestala.
Setkání probíhá vždy stejně. V dálce uvidím ovčáka zaujatého naší fenou. Fena psa registruje, ale nezajímá ji. Nabírám směr od ovčáka. Pískám, abych přivolala a připoutala fenu a upozornila majitele ovčáka, kterého není nikde vidět ani slyšet. Ovčák se postupně přibližuje k nám a těžko říct, co od něho čekat. Nervózně se rozhlížím po pánovi ovčáka a zvažuji možnosti - nechat se zamotat s vodítkem mezi dva velké psy / pustit fenu z vodítka, aby v případě potřeby chránila sebe i mě. Vyhrává druhá možnost. Pouštím fenu z vodítka. Majitel stále v nedohlednu. Pes už očichává a prudí naši fenu. Konečně vidím pána, který laxně volá "ke mě" a jde směrem k nám. Pes nereaguje. Naší feně se pozornost ovčáka nelíbí, uhýbá mu, ale je otázka času, než na psa vycení výchovně zuby. Její pohyb reguluji píšťalkou, tím i ovčáka, který se nevychovaně cpe k ní. Když je majitel blízko, pošlu fenu jeho směrem, aby si odchytl svého psa, který fenu následuje. Přivolávám fenu k sobě a poutám na vodítko. Mám sto chutí chlapovi vynadat, proč má neuvázaného neposlušného psa v místě, kde chodí jiní psi, děti i cyklisti, v blízkosti lesa v době srnčího kladení mláďat...!
Pak se podívám na majitele. Chlap se chová, jako by se nic nestalo. Přijde mi, že to v hlavě nemá úplně v pořádku, a tak radši mlčky znechuceně odcházím, protože netuším, jak by reagoval na moje hysterické nadávky.
Doufám, že ho brzy potká nějaký svědomitý myslivec a spočítá mu to i za mě! (Tomu majiteli - pes za svou výchovu nemůže!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chtěli byste, aby se váš potomek stal myslivcem?

Ano 64.3% (9)
Ne 21.4% (3)
Nevím 14.3% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama