Tímto blogem se snažím s nadsázkou vypořádat s různými situacemi, které při soužití s myslivcem nastaly.

Říjen 2018

Sliby versus říje

29. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj myslivec měl opět jednou světlou chvilku, ze které vzešel slib, že do lesa bude jezdit jen jednou týdně, a se mnou tak stráví víc času. Fungovalo to výborně! Aspoň pro mě. Můj muž mi dával včas vědět, jestli si půjde sednout na čekanou v pátek, v sobotu, nebo jiný den. Ale jako většina podobných slibů a pokusů i tento slib netrval věčně. Začala totiž srnčí říje...
"Miláčku, to nemůžeš brát takhle komplexně," přesvědčoval mě můj zelený muž. "Vždyť je srnčí říje, tak přece musím častěji do lesa. Taky je supr vítr!"
"A co ty tvoje sliby?" oponovala jsem. "Platí, jen když se ti to hodí? Takhle ale manželství nefunguje, zlatíčko! Pokud něco slíbíš, měl bys to dodržovat. A ne si ty sliby upravovat, podle vlastních potřeb, a ani mě ze slušnosti nepožádat o dovolení!"
Jak tato situace mohla skončit, že... Samozřejmě kompromisem. Trvala jsem na původním slibu o lese jednou týdně. Ale přidali jsme ústní doložku, že za každý další den v týdnu strávený myslivostí mě manžel pozve na večeři.
Od té doby chodíme jednou či dvakrát v týdnu do restaurace. Aspoň se mi manžel v klidu věnuje a já mu les nevyčítám.

Dalekohled

22. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj myslivec nikdy nebyl, není a ani nikdy nebude technický typ. Např. tablet, počítač nebo tiskárnu ovládá na nižší úrovni než dnešní běžný uživatel. Když mu dáte do ruky moderní dotykový mobil s androidem, máte velkou šanci, že ho spíš zablokuje. Takže většinou využívá moje staré odložené mobily bez androidu.
Ovšem v myslivosti jde směrem vpřed. Vlastní dalekohled s nahráváním. Původně si myslel, že mu s ovládáním funkcí tohoto úžasného kombinovaného vynálezu pomůžu já. Ale je to přece jeho dalekohled, tak ať si ten uživatelský návod přečte a vyzkouší sám, ne...?
Předpokládám, že tuto čest po mě převzal jeden z manželových mysliveckých kamarádů.
Asi po půl roce, co měl můj zelený muž dalekohled ve vlastnictví, za mnou přišel s evidentní potřebou po mě něco chtít: "Miláčku, ty bys uměla stáhnout nahrávku z dalekohledu, aby se to dalo přehrát třeba na počítači?"
"No, nevím, v jakém formátu nahrává dalekohled, ale nějak by to jít mělo," odpověděla jsem mu. A hned jsem měla dalekohled na stole, zapnutý počítač a dychtivého myslivce vedle sebe.
To jsem nečekala, že se tou nahrávkou budu muset zaobírat hned...
Nakonec se mi podařilo stáhnout a přeformátovat celkem hezký záznam se dvěma joklíky (divočáky), kde manžel střílel a jeho kolega natáčel.
Od té doby za mnou s žádnou nahrávkou nepřišel. Vybily se mu totiž baterky a ještě si nekoupil nové!

Masáž

15. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Můj zelený chlap si zase jednou v práci zničil záda a chtěl, abych mu domluvila masáž u své masérky. On vždycky skuhrá, když ho něco bolí, ale jakmile se mu blíží termín masáže, najednou tam nemůže kvůli něčemu jít, a stává se, že jdu nakonec místo něj.
Masáž jsem mu přesto domluvila a varovala ho, že já jsem v té době v práci, takže neexistuje, aby mi hodinu před masáží zavolal, že na ní nedorazí.
Jako bych řekla pravý opak!
Půl hodiny před začátkem oné masáže mi můj myslivec volal do práce: "Miláčku, teď mi volal kolega ze sdružení, že střílel srnčí a potřebuje naši fenu na dohledávku."
"A co teď čekáš ode mě?" ptala jsem se napruženě. "Že zdrhnu z práce na tvou masáž, zatímco ty půjdeš dohledávat zvěř a dalších čtrnáct dní budeš skučet bolestí?"
"No... ale co mám dělat?"
"Teď běž na masáž, a pak si dělej, co chceš!"
"Tak já kolegovi řeknu, že se sejdeme za hodinu a půl, a jdu na tu masáž."
Na tohle řešení mohl taky přijít sám!
Po práci jsem doma našla spokojeně utahanou fenu a totálně zničeného chlapa.
"Ta masérka mě úplně zlikvidovala!" vysvětloval mi můj zelený muž. "Pak mi řekla, abych dnes už jen odpočíval. Zmínil jsem se jí o té dohledávce a ona na to, že to je určitě takový koníček, tak to na záda nevadí. To´s ale neviděla, kde kolega střílel a jak daleko jsme šli! Dva prudké kopce, samá skála a husté křoví!"
"A našli jste?"
"Jo, fena je šikovná. A představ si, nakonec jsem kolegovi to srnčí ještě vyvrhoval, protože on s sebou neměl ani nůž!"
Záda jsme nakonec léčili dle masérčiných instrukcí ještě týden - déle než bychom měli, ale ta dohledávka stála evidentně za to!

Vysněná smrt

8. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
Mého zeleného chlapa uchvátili medvědi! Volně žijícího medvěda v přírodě nikdy neviděl, ale myslí si, že to jsou úžasná zvířata. Pokud běží v televizi nějaký pořad o napadnutí člověka medvědem, dívá se, komentuje ho a nakonec prohlásí, že napadení medvědem musí být krásná adrenalinová smrt.
Ještě že se v naší honitbě zatím medvědi nevyskytují. To bych se taky mohla brzy stát mysliveckou vdovou.
Jednou mi můj myslivec líčil, že existuje takový zvláštní lovecký výlet na Aljašku. To vás vysadí u jakési chaty, kde máte zázemí, dají vám GPS, luk a šípy a za tři dny vás zase vyzvednou. Během těch tří dnů máte slovit medvěda. GPS udává vaši polohu, takže za ty tři dny najdou vás, vás se sloveným medvědem, vás ve vážném stavu po napadení medvědem, nebo kousky z vás v živém medvědovi. A cena toho zájezdu? Tolik bych za vlastní téměř jistou smrt nikdy nedala!
Na druhou stranu...jestli mě jednou můj manželský život s myslivcem omrzí, může tento zájezd vypadat jako ideální dárek k manželovým narozeninám. Takový zájezd se přece jen tváří levněji než kdejaký rozvod a chlap by měl nakonec skvělý adrenalinový zážitek se splněným přáním - vysněná smrt s medvědem! Nevinný

Vniknutí na cizí pozemek

1. října 2018 v 9:00 | Vaše zelená manželka
V létě jsem u nás na zahradě pořádala malou oslavu. Můj myslivec se samozřejmě potřeboval na chvilku vypařit, ale fenu nechal se mnou a našimi hosty na zahradě. Feně se ani nikam nechtělo. Moc dobře ví, že od návštěv dostává pamlsky. (Svíčka jedna rozmazlená!) Po pár dobrých soustech se většinou odsune na kraj zahrady, lehne a hlídá, aby jí něco neuniklo.
S návštěvou jsme se bavili a feny si dál nevšímali. Co by se taky na naší zahradě mohlo stát?
Návštěva mě najednou upozornila, že na mě asi někdo volá. Já nic neslyšela, ale radši jsem se šla podívat do zadní části zahrady. Za plotem stál soused, fena na zahradě, v mordě kuře a po zemi peří!
Náš soused chová slepice - nic zas tak zvláštního. Vlastní i kohouta, který pravidelně kokrhá od pěti od rána na celou ulici, takže se v létě s otevřeným oknem nevyspíme. A právě to léto soused zkoušel, jestli se mu z nějakého vajíčka vylíhne kuřátko. A povedlo se - jedno jediné kuře! Piplal si ho, aby mu pěkně rostlo, pouštěl ho i se slepicí po celé své zahradě a kuře se drželo své mámy. Po čase se začalo osamostatňovat, a tak se jednou vydalo skrz horizontální mezírku plotu na naši zahradu. A fena okamžitě zareagovala.
Bála jsem se sousedovy reakce. Přece jen to bylo jeho opečovávané kuře a já zatím nevěděla, jestli ho naše fena skrz plot třeba neprotáhla. Ale peří se válelo jen v místě, kde jsem fenu našla s kuřetem v mordě, a fena mi hned ochotně ukazovala stopu kuřete od plotu k místu jejich osudného střetu. Chyba tedy nevznikla na naší straně.
Korunu situaci nasadil náš druhý soused, co celý incident vidět: "Jo, jo, kuře vniklo na cizí pozemek!"
Předala jsem chcíplé kuře sousedovi, ten se zabarikádoval v domě a několik dní nás stěží pozdravil.